blog: Transgender Day of Remembrance

Uctění památky obětí transfobie - Transgender Day of Remembrance 

Od roku 1999 patří 20. listopad vzpomínkám na oběti transfobie, anglicky: Transgender Day of Remembrace, myslíme si, že v tento den by se člověk měl zastavit a věnovat aspoň chvíli podstatě, smyslu a důvodu proč byl TDoR vyhlášen.
Víte, je lehké mávnout rukou a říct, to se mě netýká, ale vlastně ani tak nejde o to, že se tu bavíme o transgender lidech, zemřeli, jelikož byli jiní, ať už je zavraždila osoba, jenž nebyla duševně úplně v pořádku či spáchali sebevraždu kvůli přístupu okolí či dokonce rodiny. A to by se nemělo dít nikomu.

Všichni byli něčí dítě, sourozenec nebo jednoduše něčí kamarád... každý, kdo vykřikuje, že translidé jsou zrůdy a podobné věci už nedomýšlí jaký dopad můžou jeho slova mít. Tlak okolí může být tak silný, že daný jedinec ho prostě dokáže dál snášet a protože nevidí jiný únik, zabije se...  slova někdy bolí víc než bodnutí nože, sebevražda je věc, která se už nedá napravit, ale ve většině případech lze jí zabránit, stačí ukázat jinou variantu řešení a bezdůvodnost takového smýšlení.
Nikdo by se neměl stydět za to s čím nebo kým se narodil, nevybral si to, neměl by mít pocit, že je na tomto světě nechtěný a že je zrůda, která by lépe udělala, kdyby se zabila, nikdo si nic takového neslouží, jako si neslouží být pro svou odlišnost zavražděn.
Bohužel i v dnešní době to často takto nechodí, stále vznikají situace vyvolávající v translidech stud za sebe sama a situace, které je velmi ponižují, někdo je ustojí, jiný ale ne. Můžeme mít názor jaký chceme, ale tak jako tak hovoříme tady o lidských bytostech, které si nevybrali s jakými dispozicemi se narodí a nezaslouží si být za svou odlišnost odsuzováni, o živých tvorech, kteří také mají city. Všichni jsme lidé a na to bychom neměli zapomínat, jako bychom neměli zapomínat na fakt, že každý je něčí syn a ztratit dítě je pro rodiče to nejhorší. Tady by bylo asi vhodné upozornit, že postoj proti transsexualitě potomka může vest ke ztrátě dítěte, buď se zabije nebo v lepším přídě, odejde pryč, odstěhuje se a přeruší kontakt. Co je lepší: Pohřbít dceru a nemít žádné dítě nebo se smířit s tím, že dcera se stala synem a třeba mít ještě lepší vztah? Někdy něco ztratíme, abychom něco jiného mohli získat, určitě každý rodič chce zdravé a spokojené dítě, v depresích se spokojeně ani bez zdravotních potíží žít nedá, psychické bolesti vedou i ke špatnému zdraví.
Víte, když se nemůžete opřít o rodinu, tak o koho? Transgender nemohou za to, že narodili v 'cizím' těle, sami mají s touto skutečností spoustu i psychických problémů, pro řadu z nich je složité se s tím smířit, přiznat si to, obávají se reakce okolí. trpí depresemi, psychicky velmi trpí sami o sobě a nemají zájem rodinu trápit... a pak se konečně svěří rodičům, matka ječí, že pokud se začne měnit vyhodí jí/ho z domu... člověk si připadá tak sám na velkým problém, je často ještě velmi mladý...  jak se asi cítí? Nebo... když otec sedící u televize ignoruje fakt, že má potomka transsexuála a vykřikuje u dokumentu, že tito lidé jsou zrůdy... když matka nabádá své dítě "Nikde to hlavně neříkej, je to ostuda pro celou rodinu.".... šikana ve škole... to je jen zlomek toho co může nastat... každý z nás může přispět k tomu jak tento jednotlivý příběh skončí... setkáme se s lidmi, mluvíme s lidmi... každý může ovlivnit zda přibude další oběť, na kterou se bude příští rok v tento den vzpomínat, či ne... někdy, totiž stačí jediné slovo... jeden dotyk... jeden úsměv... jedno podání ruky... a všechno může být jinak.
Corey pro své nové album napsal skladbu inspirovanou životním příběhem svého transgender kamaráda, chystá k ní tento týden vydat video a my vám ji přineseme..... je poselstvím pro všechny, kteří se bojí být sami sebou.